V architektonické soutěži byl odměněn náš návrh smuteční síně ve Valašském Meziříčí.
V soutěži obeslané 61 návrhy byly tři odměněny, náš byl jedním z nich.
Porota ocenila silný ideový náboj.
Děkujeme za spolupráci projekčnímu ateliéru  raz23, zahradním architektům a05, statikům Statikon Solutions.

Odchod blízkého člověka do ticha – rušnou přítomnost nahrazuje ticho vzpomínek.
Pěkný hřbitov, jen to místo – klid tady možná najdou mrtví, pro ostatní je přítomnost rušné silnice s nákupním centrem za zády příliš živá. Síň je hned za vstupem vlevo. Při klesání k ní mizí kulisa nákupního centra i hluk. Zelené stěny svírají zahradu se stavbou, která se otevírá k přícházejícím prohnutým sloupořadím. Ochoz kolem síně chrání schránky mrtvých před deštěm a sluncem, před některými na lavičkách vzpomínají jejich blízcí. Oblouky nad hlavou jakoby chránily mrtvé i živé od nepaměti. Zelená stěna i zahrada mezí ní a ochozem bují životem. Možná na podzim vše opadne, ale na jaře znovu obroste. Život se vrátí, aby znovu uvadl. Zase a zase. V čem jiném hledat útěchu?
Čekání před obřadem, těkání pohledem v zeleni nad síní. Z louky vyrůstají stromy smutečního lesíku. Stojí vedle sebe v pravidelném rastru, u jejich kořenů jsou pohřbeni ti, kdo měli radši pohled do korun než do kamenné desky. Mezi stromy se vine pěšinka k prostranství vysoko ve svahu, kde země přijímá popel těch, pro něž se prach v prach obrátí. Až ponesou rakev, vystoupají před síň s pohledem upřeným k lesíku, nechají za zády silnici, obchody, hluk.
Pěkný hřbitov.