Rekonstrukce řadového domu je balancováním na hraně osobitosti a sounáležitosti. Jak moc se sluší vystupovat z řady? A sluší se to vůbec? Dům v Hájích vystavěný v osmdesátých letech 20. stolení zůstává uzavřen ve stejném objemu jako jeho sousedé, jen jej lépe využívá.
Nepoužívané lodžie daly uzavřením vzniknout prostorné ložnici a pracovně s projekčním plátnem, obývací pokoj získal potřebnou dimenzi a naplno se otevřel do zahrady. Směrem ven je dům spíše pasivní, což je podtrženo černou barvou sjednocující veškeré exteriérové prvky s výjimkou dřevěné zahradní terasy. Za černou slupkou domu se skrývá světlý, převážně bílý interiér doplněný mobilními a vestavěnými prvky s vlastním výrazným tvarovým a materiálovým charakterem. Prvky interiéru odkazují k prvkům používaným v době vzniku domu formálním i materiálovým řešením. Nejsou „retrem“, ale přepisem původních principů.